2. Kapitola ALP
Al se procházela chodbami Bradavic.
Právě byla přestávka na oběd, ale jí se tam nechtělo.
Při vzpomínce na Blacka se rozhodla vyhýbat místům kde by se mohl nacházet.
Zamířila do knihovny.
Nikdy nebyla žádný knihomol, ale občas prostě dostala chuť si něco přečíst.
V knihovně, jak čekala, skoro nikdo nebyl.
Jen pár druháků kteří horečně plnili úkol do Lektvarů.
Al začala procházet regály s knížkami.
A pak ji uviděla, knihu kterou si už dávno vyhlídla, ale neměla na ni čas.
Knihu, která ji tak magicky přitahovala.
Byla velká a těžká ale ona ji i přes to vzala a šla oznámit Madame Pincelové že si ji půjčí.
"A né aby si ji vrátila pošpiněnou nebo znehodnocenou!" volala za ní ta ježibaba.
Mrkla se na hodinky.
Doprčic! Už za pět minut začíná hodina!
"Hej! Potterová! Počkej na mě!" volal za ni někdo.
Otočila se a samozřejmě to byl Black.
Bez povšimnutí šla dál.
On ji však jako vždy doběhl.
"No tak Kotě! Vždyť máme stejnou cestu." řekl a přidal se k ní.
Prudce se zastavila a ukázala na něho prstem.
"Tak hele! Za prvé: Nejsem tvoje Kotě! Za druhé: S tebou nemám společné nic ani tu pitomou cestu na Lektvary, radši než s tebou bych cestu absolvovala se Snapem! A za třetí: Jestli mi nedáš pokoj, omlátím ti tu knihu o hlavu!" řekla nebezpečně.
Zazvonilo!!!
"Do prdele!" zařvala Al.
Oba se na sebe podívali a vyrazili tryskem do sklepení.
Úplně udýchaní a spocení zaklepali a vešli.
"Jdete pozdě!" skonstatoval profesor Křiklan.
"Omlouváme se pane profesore! Už se to nestane!" omlouvala se Al.
"Tím jsem si jistý slečno Potterová. Příště si to určitě rozmyslíte jestli se vám vyplatí se opožďovat. Oba máte školní trest dnes v 19:00 hodin a za každého odebírám Nebelvíru 10 bodů! Sedněte si."
Zmijozelští se rozesmáli.
Hodina utíkala nechutně pomalu.
Al navíc čekal ten pitomý trest spolu s Blackem.
Večer před trestem seděla ona, Lily, Summer a Lusy v ložnici a povídaly si.
"Teda Al, já ti závidím!" řekla Lusy zasněně.
"Co prosímtě?" nechápala Al.
"No že máš školní trest se Siriusem! Co já bych za to dala!" vysvětlila Lusy.
"Nojo, já zapoměla, vy Blacka žerete!" povzdychla si Al a viděla jak se Lily usmála.
"Ale musíte uznat, že má Black pěkný a milý úsměv!" řekla Summer.
"Tak to nikdy! Black rozhodně nemá milý úsměv!" načepýřila se Al.
A nebo jo? prolétlo jí hlavou.