3. Kapitola ALP
Bylo za patnáct minut sedm a Al vyšla z dívčích ložnic.
Sirius seděl a mlčky se díval do ohně.
Vedle něho seděl James a něco mu vysvětloval.
Jak Al pochopila, Sirius ho vůbec neposlouchal.
"Tak se zvedej Blacku! Jdeme!" řekla mu odměřeně.
Trhl sebou a podíval se na ni.
Začal mluvit ovšem James.
"Annie, nemohla by jsi Siriusovi konečně říkat jménem a ne příjmením?" zeptal se jí.
"Ne nemohla! A prosím tě neříkej mi Annie! Nesnáším to!" naježila se Al.
"Hlavně že když ti tak říkal Nigel, byla jsi v sedmém nebi!" podotkl James.
"Ale Nigel je minulost po tom, co jsi mu zlomil nos za to, že mě na chodbě políbil na rozloučenou!" odsekla Al.
"Ale on si to zasloužil!" bránil se James.
Al chtěla něco říct ale musí jít na ten trest.
"Sorry bráško, ale už musím jít tady s Blackem na ten trest!" řekla a vydala se k otvoru.
Sirius šel za ní.
Mlčky procházeli bradavickými chodbami.
Ticem se ozívaly jen jejich kroky.
Aliny boty klapaly obzvlášť nahlas, protože měla kozačky.
"Nemůžeš chodit v normálních botách? Znervozňuje mě to tvé klapání!" zlobil se Sirius.
"Ne nemůžu tvůj problém že máš nervy co nic nevidrží!" odsekla Al.
"Hahaha! Slečna Vipná promluvila!" řekl Sirius.
"Pan Důležitý by si měl dávat pozor na jazyk, jinak se slečna Vtipná postará o to, že ho už nikdy nepoužije!" varovala ho Al.
Sirius vypadal že chce ještě něco namítnout, ale při pohledu na Al to vzdal.
Konečně byli u toho proklatého kabinetu.
Zaklepali a ozvalo se "Dále" (nečekaně :-)).
"Dbrý večer pane profesore!" pozdravili naráz.
"Konečně jste tady! Takže, váš úkol bude velice složitý! Půjdete do lesa a nazbíráte návratník nachový!" řekl profesor.
"Ano pane!" souhlasila Al a i se Siriusem odešla.
"Tomu říká složitý?" nevěřil Sirius.
Al se nad tím jen pousmála ale nic neřekla.
Šli přes školní pozemky.
Bylo teprve nečo po sedmé a tak bylo ještě teplo a večerní načervenalé sluníčko jim hřálo líce.
Konečně byli u lesa.
"Nebude ti zima?" zeptal se Al Black a při tom se díval na její tričko s krátkým rukávem.
"Ne!" naježila se Al.
"Kdyby ano, já tě zahřeju!" navrhl Sirius a v očích mu zajiskřilo.
"Blacku, už ti někdy někdo řekl že seš prase?" zeptala se ho Al jen tak mimochodem.
Sirius na to nic neřekl.
Pomalu se vydali hloub do lesa.
Čím víc byli od kraje, tím větší byla tma a zima.
"Musíme najít tu pitomou kytku a jdem spát!" zívla Al.
Hledali neuvěřitelně dlouhou dobu.
Al to odhadovala tak na tři hodiny.
Začala jí být zima a přišla na to, že kozačky rozhodně nejsou vhodná obuv do lesa.
"Hurá!" zaradoval se Sirius když našel tu pitomou kytku.
Al se začala klepat zimou.
"Na prosím tě!" řekl Sirius a dal jí svojí mikynu.
"Dík!" vděčně ji přijala Al.
Byla už tma, když se vydali zpět přez les.
Jediným zdrojem světla byla Siriusova hůlka.
"Zhasni to!" sykla Al.
Sirius se na ni nechápavě podíval ale šept "Nox".
Oba se zaposlouchali.
"Takže k pánovi Temna se přidáme na konci ročníku! Teď máte poslední šanci couvnout!" řekl jakýsi hlas.
Mluvil nějaký kluk a Al si byla jistá že ho zná.
Ozvalo se zamručení na znamení, že nikdo couvnout nechce.
"Dobře tedy! O další schůzi se včas dozvíte! Dobrou noc!" řekl opět ten hlas a už byly slyšet jen kroky směřující k hradu.
Sirius se podíval na Al.
I když byla tma, moc dobře věděl že má v očích strach.
"Smrtijedi!" pronesla tiše Al.