10. Kapitola EB
Prázdniny utekly jako voda.
Ani se nenadáli a byl tu poslední večer.
Všichni ( Weasleyovi, Harry, Hermiona, Emma a Sírius) byli v obývacím pokoji.
Sírius a manželé Weasleyovi se o něčem velice důležitém dohadovali, Ron s Harry hráli šachy a Fred, George, Bill, Charlie a Ginny si povídali o škole.
Hermiona se k nim někdy přidala.
Jen Emma byla stranou.
Seděla v křesle u krbu a popíjela čaj.
Přemýšlela.
Přemýšlela o tom, co jí řekl Harry tehdy na těch schodech.
Jenže byl opilí a beztak si nic nepamatuje.
Nechápala se.
Harry byl kamarád, přesto se jí líbilo to co jí řekl.
Bylo to složité.
Věděla že se Harry líbí Ginny a byla její dobrá kamarádka.
Nechtěla jí ublížit.
"Emmo, co ti je?" vytrhla ji z přemýšlení Hermiona.
"Nic" řekla Emma ale do očí se jí nepodívala.
"Jasně a já jsem Miss UAS!" řekla Hermiona ironicky.
"Tak to ti gratuluju!" řekla Emma též s nádechem ironie.
"Emmo, tak co ti je?" naléhala Hermiona.
Bože, ona je děsná! Jak to na mě může poznat? Že by to byla tvoje dobrá kamarádka a poznala když ti něco je? Jo dobře už to chápu! vedla Emma v duchu slovní přestřelku.
"Je to složité!" vysoukala ze sebe nakonec.
"Já mám času dost!" řekla Hermiona a usmála se.
"Hermi, nezlob se ale až někdy jindy!" řekla Emma a odešla do svého pokoje.
****************************************************************************
Ráno v domě panoval všeobecný zmatek.
Každý ještě narychlo dobaloval co se dalo.
Emma už měla vše hotové a tak se vydala do kuchyně pomoct paní Weasleyové se svačinami.
Když vešla do kuchyně, nebyla tam ovšem paní Weasleyová sama.
"Čau Tonksová!" pozdravila ji s úsměvem Emma.
"No zdarec Emmo!" rozzářila se Tonksová a vydala se k Emmě aby ji objala.
"Co tady děláš?" ptala se Emma překvapeně.
"No, jsem ve skupině, která vás odvede na nádraží!" vysvětlila.
Emmě úsměv z tváře zmizel.
"Ale my se ubráníme sami! Nepotřebujeme mít eskortu bystrozorů!" protestovala Emma.
"Já ti věřím mladá dámo, ale ty i Harry jste v opravdu velkém nebezpečí. Oba vás hledá Ty-víš-kdo a tak je naše přítomnost důležitá!" řekla Tonksová a zakousla se do kyselé okurky, kterou měla napíchnutou na vidličce.
"Fajn!" řekla rezignovaně Emma a vyplula z kuchyně.
Na to že chtěla pomoci se svačinou radši zapomněla.
Konečně v 10:15 hodin se konečně mohli vydat na nádraží.
Nastalo loučení se Siriusem.
Emma se šla rozloučit až jako poslední.
"To nejlepší na konec!" usmál se Sírius.
Emma ho pevně objala.
"No samozřejmě!" usmála se.
"Tati!" nasadila přísný tón.
"Dávej na sebe pozor a nedělej hlouposti! Každý týden ti napíšu a na vánoce se uvidíme!".
"Ano slečno!" zasalutoval Sírius.
Emma se rozesmála.
"Mám tě ráda tati!" řekla mu.
"Já tebe taky Emmo! A nezapomeň, pokud alespoň dvakrát do měsíce nepříjde sova s dopisem od profesora, nejsi Blacková!" připomněl jí s úsměvem.
"Budu na to myslet!" usmála se Emma a zmizela za zavřenými dveřmi.
Nádraží bylo jen 15 minut chůze od domu.
Kromě tech, kteří jeli do školy s nimi šli ještě pan a paní Weasleyovi, Tonksová, Remus, Moody, Bill a Charlie.
Nešli ani pět minut a doběhl je velký černý pes.
"Čmuchale!" zavýskla radostně Emma.
Byl to Sírius ve své psí podobě.
Paní Weasleyová se dívala, jako že s tím nesouhlasí, ale co mohla dělat.
Konečně byli na nádraží. Přišli až k přepážce 9 a 10.
"A co mám teď dělat?" zeptala se Emma nechápavě.
"Chyť se mě!" poručila Tonksová a vyrazili proti zdi.
"Ale vždyť narazíme!" zhrozila se Emma ale to už tou zdí prošli.
Byli na nástupišti.
Červená lokomotiva spokojeně vypouštěla bílé obláčky páry.
"Vítej na nástupišti 9 a ¾!" řekla Tonksová.