12. Kapitola EB
Zbytek cesty se velmi dobře bavili.
Konečně dorazili do Bradavic.
Vystoupili jako každý rok na nádraží v Prasinkách.
"První ročníky!" svolával prvňáky pisklavý hlas jakési ženy.
"Červotočková? Co tady dělá?" zeptala se Emma.
"Ty znáš Červotočkovou?" divil se Ron.
"Jo, suplovala v Krásnohůlkách péči o kouzelné tvory!" vysvětlila jim.
"Ale kde je Hagrid?" zeptal se Harry sklesle.
"Kdo je Hagrid?" nechápala Emma.
"Poloobr!" vysvětlil Ron.
"Aha, už je mi to jasné!" řekla Emma ironicky.
"Hagrid je náš učitel péče o kouzelné tvory. Vždycky vozí prvňáčky přes jezero ale dnes tu není!" vysvětlila Hermiona.
Emma kývla, že rozumí.
Mířili ke kočárům které táhli jakési potvory.
"Co to je za zvířata?" zeptala se Emma.
"Zvířata? Tyhle vozy nic netáhne, jedou sami!" řekl Ron a podíval se na Emmu stilem "Z toho se vyspíš děvče!" .
"Ale já je taky vidím!" zapojil se Harry.
"Ale Harry, jak můžete vidět něco co není?" zeptala se Hermiona a oba si je prohlížela.
"Protože testráli vidí jen ten, kdo viděl někoho umírat!" ozvalo se za nimi.
Byla to Lenka Láskorádová.
"Ty je taky vidíš Lenko?" zeptala se Emma.
"Ano, viděla jsem umřít maminku!" vysvětlila Lenka.
"Promiň" šeptla Emma a zamrzelo ji, že se na to ptala.
"To nic!" řekla Lenka s nepřítomím výrazem a nastoupila do kočáru za Ginny.
Naše čtveřice si počkala na další prázdný.
Cestu strávili tím, že se Ron s Hermionou hádali a Harry s Emmou je pobaveně pozorovali.
"Harry, hraješ famfrpál?" vypálila najednou Emma.
"Žertuješ? Já famfrpál miluju! Hraju na postu chytače!" rozzářil se Harry.
"A je u vás v družstvu místo?" zeptala se zájmem Emma.
"No tak počkej, vždyť ještě nevíš, jestli skončíš v Nebelvíru!" podotkl Harry.
Emmě úsměv povadl.
"Hm, máš pravdu!" řekla sklesle.
Harry ji chytil kolem ramen.
Emma měla zvláštní pocit a znervozněla.
"Neboj! Jsi předurčena pro Nebelvír!" řekl a usmál se.
"Hm..." broukla Em.
Konečně kočár zastavil.
"Emmo, připrav se, že poprvé uvidíš Bradavice!" řekla Hermiona s úsměvem a nechala Emmu vystoupit první.
Emma zůstala ohromeně stát.
Takovou krásu ještě neviděla.
"Tak co tomu říkáš?" zeptal se Ron, který stál vedle ní.
"Je to úžasné!" vydechla Emma a bez toho aby spustila oči z hradu se vydala s davem dovnitř.
U dveří stála jakási přísně vyhlížející čarodějka.
"Slečno Blacková, pojďte prosím za mnou!" vyzvala Emmu.
Harry, Ron a Hermiona se na ni povzbudivě usmáli.
"Jsem profesorka McGonagalová. Vy budete zařazená s prvními ročníky!" vysvětlila Emmě.
"Ano paní profesorko!" řekla nejistě Emma a přidala se k malým prvňáčkům.
Po několika minutách vešli do Velké síně.
Byla ozdobena snad tisícem svící které se pohupovaly ve vzduchu.
Zástup nových studentů prošel mezi stoly Nebelvíru a Mrzimoru a zastavil se před profesorským stolem.
Brumbál vstal a zjednal si pořádek.
"Milí studenti, letos začneme zařazením slečny, která k nám přicestovala z Francie!" řekl a posadil se.
Síní to zašumělo.
"Emma Blacková!" řekla profesorka a blonďatá patnáctiletá dívka usedla na trojnohou židličku s Moudrým kloboukem na hlavě.
"Á tak na tebe jsem čekal. Jsi potomek dvou vznešených a čistokrevných rodů. Ne, to nebude ani Mrzimor ani Havraspár. Jsi sice statečná, ale tvoje rodina po staletí mířila do Zmijozelu!" šeptal Moudrý klobouk.
"Ne! Do Zmijozelu ne! Nechci být jako moje rodina! Chci být jako otec!" odmlouvala Emma rozhodně.
"No dobře, takře půjdeš v otcových stopách!" odmlčel se.
"NEBELVÍR!!!" zakřičel na celou síň.