5. Kapitola EB
Harry a Emma vykročili směrem k domu.
"Harry kdo jsou ti kouzelníci?" ptala se šeptem Emma.
"Ten s tím okem je Alastor Moody, bývalý bystrozor a ta žena je Tonksová, ale ty ostatní neznám!" odpověděl jí.
"A kde to vůbec sme?" zeptala se znovu.
"Tak to ti neřeknu protože to nevím!" odpověděl Harry.
Moody vrazil do dveří a ty se s vrznutím otevřely.
Vešli do velké haly a Emma si všimla velkého a těškého závěsu.
"Vy dva běžte do prvního patra. Druhé dveře na pravo!" řekla šeptem Tonksová.
"Proč šeptáte?" otázala se Emma na hlas.
Najednou se halou nesl ohromný křik.
"Vy bastardi! Zrádci vlastní krve! Mudlovští šmejdi!"
"Pro to!" řekla Tonksová a na cosi ukázala.
Emma zaměřila svůj zrak na místo kde ještě před chvílí byly závěsy.
Teď tam byl obraz staré seschlé ženy která strašně nadávala.
Dva muži okamžitě vzali závěsy a s obtížemi portrét zatáhli.
"Tak honem! Běžte!" pobýdla je znova Tonksová a tentokrát už nezaháleli.
Vyrazili po schodech nahoru.
Schodiště bylo staré a rozvrzané.
Vrazili do jim určených dveří.
Místnost byla celkem velká a útulná.
Byly tam dvě postele a na jedné z nich seděl chlapec s ohnivě červenými vlasy a dívka s dlouhou kudrnatou hřívou hnědých vlasů.
Oba se na Harryho a Emmu podívali a oči se jim zaměřili na jejich ruce.
Dosud se drželi.
Emma Harryho spěšně pustila a lehce omluvně se usmála.
"Ahoj Harry!" prolomila trapné ticho dívka a i s chlapcem k němu zamířili.
"Ahoj! Vás sem tady nečekal! Tohle je Emma Greenová!" představil svoji novou kamarádku.
"Ahoj Emmo! Já jsem Hermiona Grangerová! Budeme ve stejném ročníku v Bradavicích!" představila se mile Hermiona.
"Hm...Pokud tam vůbec s Harrym nastoupíme!" řekla smutně.
Hermiona si to uvědomila.
"Promiň, nechtěla jsem..." začala se omlouvat.
"To nic!" řekla Emma a lehce se usmála.
"A ty jsi...?" otočila se na chlapce.
"Já jsem Ron Weasley!" představil se.
"Moc mě těší!" odpověděla Emma.
Najednou se dveře otevřely.
Stál v nich muž kterého Emma moc dobře znala z novin.
Byl to Sirius Black.
"Siriusi!" vyhrkl Harry a objal ho.
"Jakto že jsi tady?" ptal se.
"No, je to dům po mé rodině!" odpověděl a znechuceně se ušklíbnul.
"Aha" hlesl Harry.
"Všechno ti potom vysvětlím, ale nejdřív potřebuji mluvit s Emmou!" řekl Sirius a pohledem spočinul na nervozně se dívající blondýnce.
"Teda jestli si se mnou promluvíš!" řekl a mrkl na ni.
Emma lehce přikývla.
Vyšla za ním do dalších schodů.
V hlavě jí výřily myšlenky jedna za druhou.
Od babičky věděla že je Black nevinný, ale bylo moudré být s ním v jedné místnosti?
Zavedl ji do knihovny.
Byla tam spousta regálů s knihami ale byly nechutně zaprášené a špinavé.
Sirius jí pokynul aby si sedla do jednoho křesla.
Rozpačitě si sedla a podívala se na muže který si sedl naproti ní.
Napjatě čekala co se bude dít.
"No... Jak začít...Jak jistě víš, jsem Sirius Black." řekl nervozně.
Nečekaně! prolétlo Emmě hlavou.
"No a před šestnácti lety jsem byl zamilovaný do své přítelkyně a později i manželky." pokračoval.
Emma moc nechápala proč jí to říká.
"Byli sme velmi šťastní a po nějaké době se nám narodila dcerka. Ale štěstí nám už nepřálo. Moji ženu začal pronásledovat Voldemort a já trčel v Azkabanu za něco, co jsem nespáchal. Moje žena i s dcerou musely utéct do Francie aby je Pán zla nenašel." řekl jí a Emma cítila že se mu to neříká příliš lehce.
"Ale proč to říkáte mě?" zeptala se nechápavě.
Sirius vstal a vydal se k oknu.
Nejistě se otočil na Emma.
"Moje manželka se jmenovala Sabrina Blacková za svobodna Riddleová!" řekl tiše.
Emma zalapala po dechu.
Mozkové závity teď pracovaly na plné obrátky.
Takže jestli byl Sirius manžel mé mamky, snaží se mi naznačit, že je můj otec! přemítala.
"Takže jsem vaše dcera!" vydechla Emma a upřeně se podívla na svého znovu nalezeného otce.
"Ano, jsi moje dcera!" přikývnul.