Jdi na obsah Jdi na menu
 


1.Kapitola SPNO od Wiwy

1. 1. 2008

Bylo 25.8.1977.

Pro mě to byl velmi významný den.

Dnes je mi sedmnáct!

A to rozhodně není jen tak nějaký věk.

Ode dneška jsem plnoletá čarodějka a mohu kouzlit i mimo školu.

Sešla jsem schody do obýváku.

Čekala jsem že bude prázdný ale opak byl pravdou.

Oba mí rodiče tam seděli vedle sebe na sedačce a zřejmě na mě čekali.

"Ahoj! Co děláte doma?" zeptala jsem se zvesela.

"Dnes je ti sedmnáct let!" řekl táta a já tak nedostala odpověď na svoji otázku.

"Ano já vím!" řekla jsem a přestávala chápat.

"Musíme ti s maminkou něco říct!" řekl táta ustaraně.

To mě vyděsilo.

Doufám že se nic nestalo.

"Dobře!" broukla jsem a sedla si do křesla naproti nim.

"Před sedmnácti lety se narodili dvě děti. Holčička a chlapeček-dvojčata. Ale jejich rodiče se dlouho z narození potomků neradovali. Dětem hrozilo nebezpečí. Tedy hlavně dívce. Její rodiče byli nuceni ji dát někomu jinému a co nejdál od Anglie…" mamka se odmlčela.

Teď už jsem nechápala vůbec nic.

"Hm…smutný příběh, ale proč mi ho vyprávíš?" zeptala jsem se.

"Ty jsi to děvče Alice!" řekl mi táta.

Cože? To je naprostá blbost!

Nebo ne?

Opravdu jsem celých sedmnáct let vyrůstala u v podstatě cizích lidí?

Mám jiné rodiče?

Mám bratra?

Začala jsem brečet, bylo toho na mě trochu moc.

Moje náhradní mamka si ke mně sedla a objala mě.

Začala plakat, nejspíš si myslela že už je nebudu chtít nikdy vidět.

Ale to je hloupost!

Vždy jim budu moc vděčná za vše co pro mě udělali!

Musela jsem ji vyvést z omylu!

"Děkuji vám, děkuji vám za vše! Moc si cením toho co jste pro mě udělali! A mám vás moc ráda! Ale teď musím jít. Musím najít svoji rodinu a bratra!" řekla jsem a odešla do pokoje.

Ve chvíli jsem si kouzlem sbalila věci a zmenšila je.

Sešla jsem dolů a u dveří na mě čekali "rodiče".

"Tak se mějte krásně! Pošlu vám sovu a mám vás moc ráda!" řekla jsem a oba je objala.

Mamka se rozbrečela.

"My tě máme taky moc rádi dítě!" řekl taťka.

Naposledy jsem se na ně podívala a přemístila se do Londýna.

Zbohem Sydney- město v kterém jsem vyrostla.

Zbohem Austrálie- země klokanů.

Zbohem rodiče- mám vás ráda.

Vítej Anglie- můj nový živote!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář