5.Kapitola SPNO od pasu-Hanky
,,KLUCI!!! JÁ VÁS ZABIJU!!!" vykřikla jsem vztekle, když se velká zelená koule, co se vznášela nad mojí ustlanou čistou postelí, rozprskla a všechno v pokoji, včetně mě ve dveřích, ohodila hnusným patlavým slizem, co smrděl jako guma. Z vedlejšího pokoje, tedy z pokoje bratra, se ozval hurónský smích a v zápětí vykoukly ze dveří tři hlavy.
,,Jé, ahoj Ali, on je dneska nějakej karneval nebo co?" zeptal se rádoby zmateně James a obrátil se na Siriuse. ,,Ty o něčem víš, Tichošlápku?" Ten se zatvářil hraně zamyšleně.
,,Hmm, myslím, že ten ples příšer je až na Halloween, ne?"
,,Al, nespletla sis náhodou datum?" usmál se na mě sladce James, ,,Nepřevlíkla ses do toho kostýmu zelený příšerky s.r.o. nějak brzo?"
,,Ty," zavrčela jsem vražedně a hledala vhodné slovo pro jeho otitulování, ,,pitomče!"
,,To jako já?" ukázal na sebe prstem naoko zmateně, zrudla jsem vzteky ještě víc.
,,Puberťáci, fakt!" prskla jsem naštvaně a třískla za sebou dveřmi svého pokoje. Začala jsem uklízet ten hnusnej sliz a měla jsem docela kliku, že to nepojistili nějakým tím kouzlem navíc, protože jinak bych byla asi totálně v háji. Po třech hodinách jsem se konečně dostala do postele, kde jsem po pořádné sprše vymýšlela plán pomsty. Bohužel, moc jsem toho nevymyslela, protože jsem to po pár minutách únavou zalomila. Snad příště.
S širokým úsměvem jsem odtrhla zrak od okna při vzpomínce na ten den. Kluky jsem prozatím nechala v nejistotě, chudáčci. Myslí si, že jim nic nehrozí, ale opak je pravdou. Sice ještě nevím, co jim provedu, ale určitě to bude stát za to! Jako že se Alice Lupinová jmenuju!
,,Ahoj, máš tu volno?" nakoukla dovnitř mého kupé nějaká zrzavá dívka v mém věku, s úsměvem jsem kývla. ,,Jsem Lily Evansová," představila se mi a já si s ní vychovaně potřásla rukou.
,,Alice...Alice Lupinová," dodala jsem po chvíli poněkud opatrně, protože by to pro ni mohl být docela taky šok. Ono, kolik lidí ví, že má Remus takovou sestru jako jsem já? Asi se se mnou chudáček taky moc chlubit nebude.
,,Lupinová?" vykulila na mě oči, ,,Ty máš něco společného s Remusem Lupinem ze sedmáku?"
,,Teoreticky ne, prakticky jsem jeho sestra," ušklíbla jsem se. ,,Ale ne dlouho, dozvěděla jsem se o tom až před pár dny. Žila jsem až doteď v Austrálii, Rem o mně nevěděl."
,,Eh, tak teď už to...nechápu. Cože?"
,,Prostě jsem žila od narození v Austrálii u adoptivních rodičů a v den sedmnáctých narozenin jsem se dozvěděla, že to nejsou moji rodiče, ale že ti praví jsou v Anglii a navíc mám bratra, dvojče. Chápeš?"
,,Jo, teď jo," usmála se poněkud rozpačitě. ,,Ale stále mi nejde do hlavy, proč si nebyla u svých biologických rodičů." Zkoumavě jsem si ji prohlédla, čehož si ke vší smůle ale nemohla nevšimnout. Podle vyprávění Rema jí ale můžu důvěřovat, zvlášť když o ní James zhruba hodinu v kuse básnil, když mi kluci ještě za doby zdánlivého míru popisovali Bradavice, koleje a některé studenty s profesory.
,,No, prostě kvůli bezpečí," vysvětlila jsem po chvíli. To, že to místo mě schytal jen Remus a teď je z něho vlkodlak, jsem neřekla. Proč taky, že?
,,Jasně," kývla Lily, ,,Poslyš, já musím do primuského kupé, uvidíme se potom, jo?"
,,Určitě," usmála jsem se na ni a sledovala, jak mizí chodbičkou pryč.
Pohodlně jsem se uvelebila na sedačce a zasněně pozorovala krajinu ubíhající za oknem. Myšlenky jsem nechala volně plynout všemi směry, takže jsem skoro nepostřehla, když se dveře kupé znovu otevřely.
,,Ale, ale, kohopak to tu máme?" protáhl s ledovým úšklebkem nějaký peroxidový blonďák, až mi z toho přejel mráz po zádech. V kapse jsem raději stiskla hůlku, abych byla případně připravená, kdyby si nepřišel jen popovídat. ,,Nová tvářička," odpověděl si sám. ,,Tebe jsem tu ještě neviděl, jak se jmenuješ?" Postřehla jsem, že za ním stojej nějaký dvě gorily, zřejmě je používá jako bodyguardy, protože na nic víc se ti dva zřejmě nehoděj.
,,A jak ty?" oplatila jsem mu otázkou, zajiskřilo se mu v očích.
,,Lucius Malfoy, kočičko," představil se s mírnou úklonou, přičemž se mi ale nepřestával dívat do očí.
,,Alice Lupinová," prohlásila jsem s kamennou tváří, přičemž mu zmrzl úsměv na rtech. ,,A vyprošuju si tu kočičku."
,,Ale," zasmál se krátce, ,,Nejsi ty dcera toho ušmudlance, co se paktuje s mudlovskými šmejdy?" vyšvihla jsem se na nohy a zamířila na něj hůlkou.
,,Zmlkni," vyštěkla jsem nevrle. ,,Taky ti neříkám, že vypadáš jak...jak...jak peroxid bez mozku!"
,,Takže kočička vystrkuje drápky," zasyčel a chtivě se mu blýsklo v očích. ,,Dávej si pozor na jazyk, kotě, nebo špatně skončíš."
,,Vyhrožuješ mi?" zavrčela jsem nebezpečně, pobaveně se ušklíbl.
,,Zatím ne, ale co není, může být."
,,Tebe já se nebojím," pozdvihla jsem bojovně bradu a sjela ho pohrdavým pohledem.
,,To jistě."
,,Nech ji nepokoji, Malfoyi!" ozval se mu za zády Remův hlas, otočil se. Jeho dva bodyguardi leželi opodál v chodbičce, zřejmě je zasáhla nějaká ta kletbička, protože jim v obličeji rostla chapadla. Nehezký pohled. Kousek od nich stál můj bratr se Siriuse a tvářili se poměrně nebezpečně.
,,Ale, tak Lupin si bude hrát na starostlivého bratříčka a Black na jeho bodyguarda? Jak dojemné," odfrkl si pohrdavě Malfoy.
,,Padej od ní, Malfoyi, dělej!" zavrčel Sirius a zamířil na něj hůlkou, tak jako Remus a já. Blonďák se jen hnusně ušklíbl, naposledy mě sjel pohledem a pak odkráčel i se svými smáčejícími gorilami. Sklonila jsem hůlku a zandala si ji zpátky do kapsy, přičemž kluci, když už byl Malfoy v trapu, následovali mého příkladu.
,,Díky," usmála jsem se na ně v kupé, když se za nimi zavřely dveře. ,,Kde jste nechali Jamese a Petra?"
,,James je v kupé pro primuse a Petr spí," vysvětlil ochotně Remus. ,,Co ti Malfoy chtěl?" Po této větě zpozorněl i Sirius, který celou dobu nezaujatě poslouchal.
,,Nic," odvětila jsem pohotově, ale za zády jsem měla nenápadně zkřížené prsty. Nechtělo se mi jim říkat, že mi tak trochu naznačoval vyhrožování a...řekněme, zájem o mou osobu. On sám vlastně taky nevypadal špatně, ale byl to pěknej parchatnt, se kterým bych rozhodně nechtěla mít společných něco víc, než je pár vyměněných nadávek.
,,Jak myslíš," pokrčil rameny Remus a přejel mě rentgenovým pohledem. ,,Ale dej si na něj pozor, nerad bych, aby se ti něco stalo."
,,Umím se o sebe postarat!" ohradila jsem se dotčeně a ošklivě se na něj zamračila. Nemám ráda, když mě někdo podceňuje a považuje mě za neschopnou barbínu.
,,My netvrdíme, že ne," vložil se do toho Sirius chlácholivě. ,,Jen nám jde o tvoje bezpečí. Malfoy je pěknej hajz a navíc je to smrtijedi."
,,Co?" vydechla jsem šokovaně. ,,A jak jako víš tohle?"
,,Slyšel jsem Bellu na nástupišti, jak se s ním o tom pokoušela mluvit."
,,Aha," zabručela jsem nepříliš nadšeně. ,,Tak to mám asi menší problém," zamumlala jsem si pro sebe a můj strach poněkud vzrostl. Ne, že bych se ho předtím bála, ale o smrtijedech jsem už taky stačila slyšet a rozhodně to nebylo nic příjemného. Dokáží i zabít a jejich pomsty taky nebudou žádnej med. Asi si dám na Malfoye majzla.
,,Cos říkala?" zeptal se Remus, jen jsem mávla rukou.
,,Nic," odbyla jsem ho a statečně čelila jeho nedůvěřivému pohledu. ,,Nekoukej na mě tak!"
,,Jak?"
,,Tak!"
,,Jak tak?"
,,Prostě tak! Štve mě to!"
,,Vážně?" usmál se pobaveně, probodla jsem ho vražedným pohledem.
,,Jo!"
,,A proč?"
,,Protože proto!"
,,To je proč?"
,,Remusi Lupine, okamžitě toho nech!" okřikla jsem ho podrážděně, načež se on i Sirius sklátili v záchvatu smíchu. ,,A netlemte se jak dva idioti!"
,,Hele Al, nevylívej si laskavě svůj vztek na nás, jo? My za nic nemůžeme," osopil se na mě Sirius poněkud dotčeně, ale koutky mu nebezpečně pocukávaly.
,,No jasně, vy jste úplně svatý," zavrčela jsem ironicky. ,,Stejně jako to střapatý pako a ten čtvrtej mamut."
,,Klidni hormony, sestřičko, nic jsme ti neudělali."
,,Jo, my tě zachraňujeme a ty na nás pak ječíš. To od tebe není hezké."
,,Já se vás o to neprosila," zamumlala jsem nevraživě a uraženě jsem od nich odvrátila hlavu.
,,No to je teda hezkej projev vděku, co Náměsíčníku?"
,,Máš pravdu, Tichošlápku, asi si příště na žádný gentlemany hrát nebudeme," dodal Remus a přitom mě oba provokativně sledovali a čekali na moji reakci. Naštvaně jsem se na ně otočila.
,,Fajn, díky za pomoc," řekla jsem neutrálně. ,,A teď můžete zase jít!"
,,No teda, takhle nás vyhodit."
,,Nikdo vás nevyhazuje, jen vás slušně žádám, abyste vypadli!"
,,Co ti zase přelítlo přes nos?" nechápal Remus a podíval se na Siriuse, který jen pokrčil rameny.
,,Štvete mě, už jsem vám to řekla?" zakroutila jsem po chvíli hlavou s mírným úsměvem.
,,Někdo musí," zazubil se Sirius. Chtěla jsem něco odseknout, ale zarazila jsem se, když jsem na chodbičce vlaku uslyšela nějaký podivný ruch..."
Plosim o dalsi kapču...
(No Name, 7. 2. 2008 18:46)