Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. Kapitola SPNO od Wiwy

24. 3. 2008
Zmijozeláci se rozesmáli a postupně se přidávala i celá síň. Ostatně, nebylo se čemu divit, protože ten pohled stál za to. Nevím, jestli jsem vám to už řekla, ale ten debil Malfoy má dlouhý blond vlasy se kterejma vypadá jak baba. No a blondýny pokud vím preferují růžovou. Takže Malfoy seděl s dvěma culíkama vyčesanýma dovrchu a svázanýma chlupatýma růžovýma gumičkama, šatama stejné barvy, které byly tak krátké, že byly dokonale vidět jeho příšerný chlupatý nohy nazutý do pantoflí na podpatku.
Viděla jsem jak Sirius vytahuje hůlku a v mžiku se nad tím růžovím magorem houpal nápis: " I am Barbie Girl". Tak to dostalo i ty, kteří se až do teď nesmáli. A Malfoy tomu nasadil korunu, při zběsilém úprku ze síně. Na podpatcích ještě nikdy nestál a hodil tlamu, že se otřásala země asi stejně, jako kdyby spadl troll. Naštvaně sundál pantofle a i s nápisem nad hlavou utíkal pryč.
"Jo a Malfoyi, ty boty chci vrátit!" zavolala jsem ještě, načeš se celá síň rozesmála nanovo.
"Teda ségra, ty se nezdáš." řekl mi můj bratříček a já se jen usmála.
"To víš no, jsem prostě dobrá!" pochválila jsem se.
"Samochvála smrdí." řekl mi James, který seděl naproti mě.
"Jo, asi jako ty!" usmála jsem se mile a sledovala jeho velmi vtipný pohled.
A sakra, to snad ne, Deltor jde mím směrem! Otočila jsem se na opačnou stranu a snažila se vypadat nenápadně. Cítila jsem že zastavil těsně u mě.
"LaTeaseová!" zahřměl a všichni v síni opět upírali zrak na mě. Ach, tolik pozornosti.
"Když už, tak Lupinová!" odsekla jsem mu. Zrudl a vypadal jako krocan.
"Pojďte se mnou." řekl. No tak to mě ani nenapadne.
"Proč?" zeptala jsem se otráveně. Na to už mi neodpověděl, protože mě chytil na zádech za hábit a táhl mě někam do svý nory pod zemí. Nemohla jsem mluvit, protože mě dusil a tak jsem spíš vydávala pištivé zvuky. Když jsem pochopila, že mi nerozumí, začala jsem mu nadávat do debilů a kreténů. Mé pištění přerušilo až hlasité. "Deltore!"
Ohlídla jsem se a to by ste nevěřili kdo se to sem hnal. Jo, Tuhej uzel! Teda to by mě nenapadlo.
"Deltore, okamžitě pusťte moji studentku!" zaječela na něj.
"Vaše studentka zesměšnila mého studenta!" oponoval jí ten vůl.
"A na to víte jak?" zeptala se Tuhej uzel. Deltor chvíli nevěděl a tak jsem se zapojila já.
"...n..ý...dr..." hm, asi mi všichni rozuměli.
"U Merlina, okamžitě ji pusťte, vždyť tu vypustí duši!" zařvala na něho a ten mě okamžitě pustil. Konečně, konečně jsem se mohla svobodně nadechnout.
"On ví prd!" zopakovala jsem jim.
"Nevidím jediný důvod, proč by ste měl slečnu Lupinovou podezírat." řekla a i se mnou nechala Deltora osudu.
Otočila jsem se na profesorku.
"Teda, vy jste ho setřela, mohla by ste se tím živit!" řekla jsem jí. Trochu ji to vyvedlo z míry, ale za chvíli už měla opět tu svou nedostupnou masku.
"Na svůj školní trest nastoupíte zítra v 19:00 hodin." oznámila mi.
"Cože? Za co?" zeptala jsem se nechápavě.
"Za drzost slečno!"
************************************************
Sakra! To snad ani není možný, proč? Proč zrovna já, musím mít ložnici až v posledním patře týhle pitomí věže? Člověk je unavenej, chce se mu spat a musí podstoupit takovíhle drápání na Mount Everest!
Hurá! Konečně jsem zde. Padla jsem do postele, která byla popsaná mím jménem a kdyby nějakej chytrák nezakašlal, usnula bych jak špalek.
Zvedla jsem k tomu dotyčnému oči a zjistila jsem, že je to Lily Evansová.

"Ahoj Lily." pozdravila jsem ji lenivě. Podívala se na mě trošku překvapeně a pak se opravdu duchaplně zeptala.

"Jak to, že mě znáš?"

Rozesmála jsem se a nemohla jsem přestat, no prostě mi to přišlo vtipný.

"No, hele neber si to osobně, ale tvé hádky s Jamesem Potterem jsou tady na celé škole, jak jsem zjistila, pověstné a ta ve vlaku mě neminula." odpověděla jsem jí.

"Hele Alice, ty jsi se taky pěkně uvedla, jen co je pravda." řekla se smíchem. Tak tahle holka se mi začíná líbit.

"A ty jsi sestra Rema?" zeptala se mě. Popravdě jsem čekala, kdy se zeptá.

"No, abych řekla pravdu, jsem jeho dvojče. Když jsme byli malí, hrozilo mi nebezpečí a tak mě rodiče poslali do Austrálie a tam se o mě starali mí adoptivvní rodiče a teď v sedemnácti se mi to uráčili říct. Jsem z toho pořád tak trochu v šoku a taky by mě zajímalo, jestli mi pořád ještě jde někdo po krku nebo ne, ale jinak jsem v pohodě." řekla jsem jí s malým, ale opravdu malilinkatým nádechem ironie. Dívala se na mě s otevřenou pusou a to mě opět dostalo.

"Lily, když se divíš, tak aspoň zavři pusu." upozornila jsem ji. Jako bych ji nakopla a ona se probrala z tranzu. Rychle pusu zavřela a vyděšeně se na mě díval.

"Co je?" zeptala jsem se nechápavě.

"Máš strach?" zeptala se opatrně. Tak tohle mě trochu děsí. Ten její přístup je velmi zvláštní, ona se snad bojí víc než já.

"Strach? A z čeho prosím tě? Promiň Lily, ale jsem hrozně unavená. Nevadí ti když už půjdu spát?" zeptala jsem se, a když jen zakroutila hlavou, ulevilo se mi a usla jsem jak špalek.

*********************************************

"Dělej Alice! Nestíháme snídani!" zavolala na mě Lily a já byla hned na nohou. Nojo, když jde o jídlo, tak to i spánek počká. Vlítla jsem do koupelny a chvilku později už jsme utíkaly hradem do Velké síně na snídani. Hned jsem zamířila k bráchovi a klukům a Lily mě neochotně následovala.

"Brý ráno" zívla jsem na pozdrav a vmáčkla se mezi Rema a Siriuse. Lily si sedla naproti mě vedle Petra a vypadala, že je jí to dost proti srsti.

"Ahoj Alice, tady máš rozvrh." řekl Sirius a vrazil mi do ruky pergamen. Chtěla jsem si ho pročíst, ale ta možnost zmizela, když James začal na Lily zkoušet sví nabalovací techniky. Hjo...On si nedá říct.

"Evansová, dneska ti to moc sluší!" pochválil ji. Lily po mě vrhla vražednej pohled a já se radši koukla na ten svůj rozvrch. Ne, to ne! První hodinu máme lektvary, ne že by mi nešly, ale ten vůl, kterej je učí! To bude zas den! Koukla jsem se přes rameno k Siriusovi a zjistila jsem, že on je na tom stejně jako já. Remus měl runy a James to nevím, protože spolu s Lily na sebe tak štěkali, že mě zřejmě neslyšeli. Ti jsou teda dvojka...Obrátila jsem se na bráchu.

"Měli by sme si s něma pohnoud, nebo se za chvilku pozabíjí a nebude koho dávat dohromady." řekla jsem mu. Jen kývl a vydal se na sví runy.

"Jdeme?" zeptal se mě Sirius.

"Veď mě! Já to tu neznám." řekla jsem a šla za ním. Všimla jsem si, že věčina dívek buď zasněně čuměla nebo čuměla na mě a to dost vražedně. Řekla jsem si, že je trochu potrápím a tak jsem se na ně na všechny usmívala. To je dovádělo k šílenství a jedné holce z Havraspáru ruply nervy. Jen o fous jsem se vyhla misce s kaší. Musím říct, že když se ta miska mím přičiněním vracela, její majitelka neměla to štěstí a vyběhla ze síně ještě před námi.
Sirius se pousmál a vedl mě do sklepení. Dorazili jsme přesně se zvoněním. Deltor otevřel třídu a když viděl, že jsem tu i já, tak na mě vrhl "milý" pohled. Jen jsem protočila oči a i se Siriusem vyrazila do zadní lavice.
"Třído, jsem profesor Deltor..." bla bla bla, tak někde tady jsem vypla. Proč to poslouchat, když ty keci stejně nemaj ani kousíček smyslu. Sirius do mě asi po půl hoďce drbl.
"Vstávej, máme vařit lektvar." oznámil. Přečetla jsem si postup a začala pracovat. Najednou mě něco napadlo.
"Pane profesore? Mohl by ste jít na chvíli sem?" zavolala jsem Deltora. Jen neochotně se začal kolíbat za mnou a když už byl u mě, tak jsem do lektvaru hodila nějakej kořen. Lektvar bouchl a Deltorovi ohořela ofina. Než mi stačil nadat, celým hradem se ozval Brumbálův hlas. Rozléhal se všude kolem a zněl naléhavě.

"VŠICHNI SE OKAMŽITĚ DOSTAVTE DO VELKÉ SÍNĚ! JE TO VELICE DŮLEŽITÉ!"

Podívala jsem se na Síriuse a v jeho očích byla nechápavost. Ach Bože, proč jsi mu nenadělil mozek? Chytla jsem ho za ruku a vlekla ho stejnou cestou jakou jsme sem přišli. Ve Velké síni už bylo celkem dost lidí. Sedli jsme si za Jamesem a bráchou.

"Co se děje?" otočila jsem se na bráchu.

"Nevím, ale vypadá to dost vážně!" odpověděl mi a chytil mě kolem ramen.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hej!!!

(pasu-Hanka (pasu.wgz.cz), 25. 3. 2008 18:15)

Jako co je to za konec?! Co s tím teď mám asi dělat? Grrr.... No nic. Kapča se ti vážně povedla, tlemila jsem se u ní od začátku do konce, fakticky nádhera. :D